František Bublan
ministr vnitra
Ministerstvo vnitra
Nad Štolou 3
170 34 Praha 7

Ústřední podatelna MV ČR

Došlo – 4 – 11 – 2004


Vážený pane ministře,

Vzhledem k tomu, jak se zastáváte postupů policie, se mi zdá, že nepřipouštíte její možná pochybení. V principu to není možné, protože chybuje každý. Zmíním se o přinejmenším nestandardních postupech v souvislosti s vyšetřováním činnosti SBD Svatopluk, které sdružilo cca 600 klientů spol. H-System. Vyšetřovatel npor. Bc. Gejza Rakaš v součinnosti s dozorujícím státním zástupcem JUDr. Borisem Havlem se dopustili nejméně dvou „pochybení“, která lze snadno doložit:

  1. Ve snaze nalézt řešení situace, ve které se bývalí klienti H-Systemu ocitli, jsme jednali o poskytnutí úvěru v Komerční bance. Ve stejné době, na podzim 1999, vyšetřovatel pracovníkům KB sdělil, že nás pravděpodobně obviní z trestného činu poškozování věřitelů. Citace ze str.5, „Návrhu na řešení pohledávky KB“ (viz. příloha) vypracovaného pracovníky KB, zní:

    „Vyšetřovatel Městského státního zastupitelství v Praze, Bc. Gejša Rakaš, při ústním projednání v budově KB dne 16.11.1999 zmínil i případnou možnost prokázání trestného činu například zvýhodňování věřitelů, tj. členů SBD SVATOPLUK (klientů H-SYSTEM) vůči jiným věřitelů H-SYSTEMu.“

    Samozřejmě další jednání s KB neměla již žádnou naději na případný úspěch. První neformální výslech představenstva družstva se konal na jaře 2000 (pokud si dobře pamatuji bylo to v březnu). Obvinění nám, Ivanu Královi a Pavlu Středovi, bylo sděleno 27. 6. 2000 (ČVS: ÚVP – 2165/98), tedy více než půl roku poté, co o této možnosti byli informováni pracovníci KB.

  2. Usnesením ze dne 20.12.2000 rozhodl vyšetřovatel npor. Bc. Gejza Rakaš na základě pokynu dozorujícího státního zástupce JUDr. Borise Havla ze dne 14.12.2000, že akcie zabavené v bytě Ivana Krále dne 15.11.2000, jsou majetkem patřícím do konkurzní podstaty spol. H-System. V přímé souvislosti s jejich názorem na vlastnictví akcií, byla na Ivana Krále uvalena již dne 13.11. 2000 vazba. Jak vyplývá z přiloženého usnesení 4 NZt 1/2001 státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, JUDr. Pavla Bernáta, ze dne 15.2.2001 (viz. příloha), došlo k překročení pravomocí orgánů činných v trestním řízení a výše uvedené rozhodnutí o vlastnictví akcií bylo zrušeno. Z tohoto usnesení cituji:

    „I přes shora uvedená fakta, která jsou nesporná, nelze otázku nepochybného práva na věc (ve smyslu dikce § 80 odst. 1 alinea první tr.ř.) tedy předmětných akcií, orgány činnými v trestním řízení posoudit objektivně ve smyslu § 9 odst. 1 tr.ř.

    V této souvislosti je v prvé řadě nutno uvést, že předmětné cenné papíry nebyly zcizeny, nýbrž byly převedeny na základě obchodní smlouvy v odpovídající rovině ust. § 7, § 17 odst. 1 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění novel. V rámci předběžné otázky je vyhodnocením dokazování v dosavadní fázi trestního řízení nemožné objektivně posoudit, zda obchodní smlouva je neúčinná podle § 15 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání ve znění novel, neboť nutnou podmínkou neúčinnosti takového právního úkonu je převod akcií za nápadně nevýhodných podmínek. V daném případě lze stěží pro orgány činné v trestním řízení v rámci úvahy dle § 9 odst. 1 tr. ř. určit již samotné kritérium nevýhodnosti podmínek, tím spíše, …“

    Vše bylo napraveno, akcie byly odebrány správci konkurzní podstaty a uloženy u soudu, a pan Král strávil pouhé dva měsíce ve vazbě a jistě si tam příjemně užil Vánočních svátků (propuštěn 18.1. 2001).

Uvedené skutečnosti lze jistě vysvětlit i pochopit. Zkušenosti s majetko-právními delikty nejsou velké a aplikování tvrdých postupů obvyklých u násilné trestné činnosti na majetko-právní delikty je sice pochopitelné, ale určitě ne nezbytné. Jsem si vědom toho, že společensko-politická objednávka na potrestání „tunelářů“, vytváří silný tlak na orgány činné v trestním řízení. I díky ne příliš velké úspěšnosti v prokazování velkých majetkových deliktů, zaviněné i nedokonalými zákony, mají pak tyto orgány tendenci prokazovat svoji aktivitu alespoň tvrdými postupy, které však nemusí být nezbytné v dané situaci.

Závěrem bych chtěl dodat, že chybovat je lidské a vím, že chybuje každý. To, že chybami se člověk učí, platí i pro instituce. Podstatné však je, aby se chybující ze svých pochybení poučili, a ve své další činnosti se jich vyvarovali. Pokud tak činí, přispívá to významně k jejich profesnímu růstu. V tom jim však musí být nápomocni jejich nadřízení, kteří je na pochybení upozorňují. Nejhorší ze všeho je pochybení nepřiznat a tvrdit, že vše je v naprostém pořádku. To není cesta ke zdokonalování práce orgánů činných v trestním řízení.

S pozdravem

Pavel Středa
vědecký pracovník AV ČR a místopředseda SBD Svatopluk

    Přílohy:
  • kopie Návrhu na řešení pohledávky KB
  • kopie usnesení 4 NZt 1/2001