František Bublan
ministr vnitra
Ministerstvo vnitra
Nad Štolou 3
170 34 Praha 7
|
Ústřední podatelna MV ČR
Došlo – 4 – 11 – 2004
|
Vážený pane ministře,
Vzhledem k tomu, jak se zastáváte postupů policie, se mi zdá, že nepřipouštíte její možná pochybení. V principu to není možné, protože chybuje každý. Zmíním se o přinejmenším nestandardních postupech v souvislosti s vyšetřováním činnosti SBD Svatopluk, které sdružilo cca 600 klientů spol. H-System. Vyšetřovatel npor. Bc. Gejza Rakaš v součinnosti s dozorujícím státním zástupcem JUDr. Borisem Havlem se dopustili nejméně dvou „pochybení“, která lze snadno doložit:
- Ve snaze nalézt řešení situace, ve které se bývalí klienti H-Systemu ocitli, jsme jednali o poskytnutí úvěru v Komerční bance. Ve stejné době, na podzim 1999, vyšetřovatel pracovníkům KB sdělil, že nás pravděpodobně obviní z trestného činu poškozování věřitelů. Citace ze str.5, „Návrhu na řešení pohledávky KB“ (viz. příloha) vypracovaného pracovníky KB, zní:
„Vyšetřovatel Městského státního zastupitelství v Praze, Bc. Gejša Rakaš, při ústním projednání v budově KB dne 16.11.1999 zmínil i případnou možnost prokázání trestného činu například zvýhodňování věřitelů, tj. členů SBD SVATOPLUK (klientů H-SYSTEM) vůči jiným věřitelů H-SYSTEMu.“
Samozřejmě další jednání s KB neměla již žádnou naději na případný úspěch. První neformální výslech představenstva družstva se konal na jaře 2000 (pokud si dobře pamatuji bylo to v březnu). Obvinění nám, Ivanu Královi a Pavlu Středovi, bylo sděleno 27. 6. 2000 (ČVS: ÚVP – 2165/98), tedy více než půl roku poté, co o této možnosti byli informováni pracovníci KB.
- Usnesením ze dne 20.12.2000 rozhodl vyšetřovatel npor. Bc. Gejza Rakaš na základě pokynu dozorujícího státního zástupce JUDr. Borise Havla ze dne 14.12.2000, že akcie zabavené v bytě Ivana Krále dne 15.11.2000, jsou majetkem patřícím do konkurzní podstaty spol. H-System. V přímé souvislosti s jejich názorem na vlastnictví akcií, byla na Ivana Krále uvalena již dne 13.11. 2000 vazba. Jak vyplývá z přiloženého usnesení 4 NZt 1/2001 státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, JUDr. Pavla Bernáta, ze dne 15.2.2001 (viz. příloha), došlo k překročení pravomocí orgánů činných v trestním řízení a výše uvedené rozhodnutí o vlastnictví akcií bylo zrušeno. Z tohoto usnesení cituji:
„I přes shora uvedená fakta, která jsou nesporná, nelze otázku nepochybného práva na věc (ve smyslu dikce § 80 odst. 1 alinea první tr.ř.) tedy předmětných akcií, orgány činnými v trestním řízení posoudit objektivně ve smyslu § 9 odst. 1 tr.ř.
V této souvislosti je v prvé řadě nutno uvést, že předmětné cenné papíry nebyly zcizeny, nýbrž byly převedeny na základě obchodní smlouvy v odpovídající rovině ust. § 7, § 17 odst. 1 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění novel. V rámci předběžné otázky je vyhodnocením dokazování v dosavadní fázi trestního řízení nemožné objektivně posoudit, zda obchodní smlouva je neúčinná podle § 15 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání ve znění novel, neboť nutnou podmínkou neúčinnosti takového právního úkonu je převod akcií za nápadně nevýhodných podmínek. V daném případě lze stěží pro orgány činné v trestním řízení v rámci úvahy dle § 9 odst. 1 tr. ř. určit již samotné kritérium nevýhodnosti podmínek, tím spíše, …“
Vše bylo napraveno, akcie byly odebrány správci konkurzní podstaty a uloženy u soudu, a pan Král strávil pouhé dva měsíce ve vazbě a jistě si tam příjemně užil Vánočních svátků (propuštěn 18.1. 2001).
Uvedené skutečnosti lze jistě vysvětlit i pochopit. Zkušenosti s majetko-právními delikty nejsou velké a aplikování tvrdých postupů obvyklých u násilné trestné činnosti na majetko-právní delikty je sice pochopitelné, ale určitě ne nezbytné. Jsem si vědom toho, že společensko-politická objednávka na potrestání „tunelářů“, vytváří silný tlak na orgány činné v trestním řízení. I díky ne příliš velké úspěšnosti v prokazování velkých majetkových deliktů, zaviněné i nedokonalými zákony, mají pak tyto orgány tendenci prokazovat svoji aktivitu alespoň tvrdými postupy, které však nemusí být nezbytné v dané situaci.
Závěrem bych chtěl dodat, že chybovat je lidské a vím, že chybuje každý. To, že chybami se člověk učí, platí i pro instituce. Podstatné však je, aby se chybující ze svých pochybení poučili, a ve své další činnosti se jich vyvarovali. Pokud tak činí, přispívá to významně k jejich profesnímu růstu. V tom jim však musí být nápomocni jejich nadřízení, kteří je na pochybení upozorňují. Nejhorší ze všeho je pochybení nepřiznat a tvrdit, že vše je v naprostém pořádku. To není cesta ke zdokonalování práce orgánů činných v trestním řízení.
S pozdravem
|
Pavel Středa
vědecký pracovník AV ČR a místopředseda SBD Svatopluk
|
Přílohy:
- kopie Návrhu na řešení pohledávky KB
- kopie usnesení 4 NZt 1/2001
|